Jak dlouho šermujete a jak jste se k tomu dostal?
Zanedlouho završím třicet let činnosti. Už v dětství jsem si čmáral, kreslil a maloval rytíře a mušketýry. Když mi bylo asi devět let, rodiče mě vzali do vojenského muzea na Hradčanech na vystoupení první české skupiny Mušketýři a bandité a tím jsem byl ztracen. Neměl jsem stání až do dne, kdy jsem se zeptal své kamarádky: A copak dělá manžel? Šermuje, řekla. Tak jsem začal u tehdy zcela nové začínající skupiny, kde jsem čerpal první informace o tom, jak se to má a také nemá dělat.
Kde se dá dneska historický šerm naučit?
Česká republika nemá bohužel národní akademii, která by vyučovala historický, či scénický šerm, jako tomu je ve vyspělých zemích. U nás dostane zájemce nejucelenější informace o dobovém šermu na DAMU, nebo konzervatoři, a to pod vedením famózního Karla Basáka. Vstup je ale pouze pro vyvolené. Nespornou výhodou je začít od sportovního šermu, ale ani to ještě neznamená absolutní výhru. I nejlepší sporťák nemusí být komediant s jevištním cítěním. Další cestou jsou kurzy, ale i ty nejlepší mají svá úskalí. Například fascinující záplavu informací geniálního Petera Kozy frekventanti kurzů pro časový limit výuky nestačí absorbovat, natož pak použít. Zbývá jen hledat, nejlépe u těch nejlepších, od každého něco.
Jak se liší sportovní a historický respektive scénický?
Sportovní šerm je přímou vývojovou výslednicí staletých šermířských technik. Bojový účel šermu časem pominul, zůstal sport a zároveň evropská kulturní tradice. Scénický šerm se snaží zobrazit formou divadelního výstupu, jak by asi mohl vypadat dobový ozbrojený konflikt za použití dobových prvků boje. Sportovní šermíř cvičí své reflexy k tomu, jak co nejefektivněji zasáhnout soupeře. Scénický či historický šermíř cvičí reflexy k tomu, jak v žádném případě soupeře nezasáhnout, ale zachovat iluzi opravdového boje. Občas dojde ze záhadných důvodů k záměně priorit. A to je nehezký pohled...
Kde se dá všude scénický nebo historický uplatnit?
Uplatnění je poměrně široké. Člověk může jednak dělat radost sám sobě. Pak může třeba spolupracovat s divadly na přípravě a aranžování šermířských scén v dobových hrách, podílet se na výuce a výcviku herců a i sám vystupovat v rolích gardistů či lapků, co budou pobiti. Totéž platí při přípravách filmových a televizních scén a o účinkování v nich. Pak je tu objíždění hradů a jiných romantických míst s vlastními představeními. Zpestřování nudných firemních rautů a večírků... Excelování na módních přehlídkách... Anebo absolvování zahraničních turné s vlastními pořady, či profesionální účast v pořadech kolegů, účinkování v zahraničních zábavních parcích a podobně...
Na čem jste třeba spolupracoval, pokud jde o film a divadlo?
Spolupracoval jsem například s divadlem ABC na inscenaci D´Artagnan, s divadlem Na zábradlí na hrách Don Juan, Úklady a láska, Racek, s Národním divadlem na Maryše, s příbramským divadlem na inscenacích Noc na Karlštejně, Drahomíra a její synové, Dva na koni jeden na oslu a i s dalšími. Většinou jsem dělal choreografii soubojů či rvaček, ale někdy jsem si i zahrál. Z českých filmů jsou to například pohádky Jezerní královna, Z pekla štěstí 2; ze zahraničních pak Král Artuš, Mladý Indiana Jones, Mlhy Avalonu, Příběh rytíře a další. Kromě toho jsem cvičil kaskadéry pro oskarového Gladiátora, nebo pro americkou televizní verzi Kleopatry. Říkám jen to, na co si vzpomínám, nikdy jsem si nevedl žádnou evidenci, je toho hodně.
Jak dlouho působíte ve skupině Gobaro a jak to vzniklo?
Gobaro vzniklo 1995 odtržením od zanikající skupiny Romantik. Ta vznikla v roce 1967 odtržením od úplně první české skupiny Mušketýři a bandité, o které jsem už mluvil. Je to jako součást mostu přes řeku času tekoucí českým šermem. Kromě toho, o čem jsem už mluvil, jsme se hodně účastnili turné po většině západní Evropy s vlastními programy, účinkováním v zábavních parcích v Německu, Francii nebo Itálii. Kromě šermu jsme jezdili na koních a prováděli různé rytířské kousky, včetně nájezdů na dřevce, což je opravdu adrenalinový zážitek. Také jsme se věnovali kouskům kovbojským, jako je třeba nahánění stáda krav. V Itálii jsme zase převlečeni do pirátského, běhali po zchátralé kopii galeony ze 17. století. Prostě co jsme si v dětství vysnili, to jsme v pozdějším věku prožili a ještě nám za to zaplatili.
Jakých úspěchů jste s Gobarem dosáhli?
V průběhu let se mnohé akce zdařily, takže byl vždycky důvod k oslavě, ale co nám scházelo, byla účast na mezinárodním soutěžním fóru, neboli akademická konfrontace vlastní tvorby s pojetím jiných národů. Ve světě se historické šermování začalo velmi rozmáhat a nabírat na popularitě a atraktivnosti. Díky internetu se různé skupiny, spolky, asociace a akademie začaly formovat ve světové hnutí. Ale pro nás nebylo jednoduché toto dění kontaktovat a být nějakým způsobem akceptováni, neboť pro západní svět patříme do nezajímavé východní části, a to i přes to, že v Česku je nejvíce šermířů na počet obyvatel. Po několika letech jsme se propracovali k prvnímu pozvání. V roce 2007 jsme se zúčastnili italského mezinárodního festivalu Gala Internazionale di Duello Scenico in memoria di Enzo Musumeci Greco a stali se jeho celkovými vítězi. To otevřelo cestu k účasti na světovém šampionátu na podzim roku 2008 v San Marinu. Mistrovství světa v historickém šermu pořádala mezinárodní organizace Academie d'Armés Internationale, sdružující národní federace sportovních šermířských svazů. Historický šerm je jimi pěstován jako evropská kulturní tradice. Gobaro reprezentovalo Českou republiku, přihlásilo do soutěže pět čísel a vyhrálo tři medaile: bronz, stříbro i zlato, což nás opravňuje užívat titul Mistr světa neboli World Champion.
Jak se vlastně rekonstruuje historická podoba šermu?
Dnes se dá sehnat potřebné množství literatury popisující styly boje v různých epochách dějin. Tyto materiály jsou sepsány vynikajícími světovými odborníky, z nichž mnozí dospěli k úžasným výsledkům při rekonstrukci dobových systémů, které vyučují ne úplně levně v tématických workshopech. Háček vězí v tom, že tyto vražedné akce se špatně aplikují v jevištním šermu především pro svou nebezpečnost. Autentická rekonstrukce akcí by navíc byla velmi krátká, sotva pár vteřin, anebo naopak příliš dlouhá třeba i půlhodinová. To všechno samozřejmě ovlivňuje dramatičnost podívané. Dokonalost dobových stylů navíc ocení pouze odborník, obyčejný divák chce prostě napínavou podívanou. A každá šermířská scéna je tedy divadlem, ať si to připouštíme, nebo ne. Nehledě na to, že úplně stoprocentně rekonstruovaný dobový šerm prostě neexistuje, neboť tehdy bohužel ještě nebylo video.
Je historický šerm nebezpečný?
Pokud je váš kolega na jevišti a soupeř příčetný, pak se riziko úrazu razantně snižuje. Nebezpečné to samozřejmě je, ale opravdu ne tak dramaticky, jak by se mohlo zdát. Úrazy při fotbale nebo hokeji jsou rozhodně horší a častější. Nejčastějšími zraněními jsou různé naraženiny, modřiny a odřeniny. Může být i zlomenina, ale velmi vzácně. Úrazy zbraní jsou opravdu ojedinělou výjimkou. Pak ale existují opravdové nešťastné náhody, ale ty jsou asi všude. V Gobaru nebyl úraz na jevišti již asi dvanáct let.
Dá se historickým šermem uživit?
V průběhu let se střídala období prosperity a sucha. Vždycky, když jsme přišli k nějakým lepším penězům, měli někteří z nás pocit, že už to jiné nebude a že nastávají lepší časy. Přitom je to naopak, většinou přijde období čekání na další příležitost. A vždycky to trvá nesnesitelně dlouho. Opojný pocit svobodného povolání pak slábne. A přitom stačí vymknout si kotník nebo upadnout do nemilosti a šermířova ekonomika se hroutí. Chce to nějakou zálohu, ale zároveň mít volné ruce a možnost kdykoliv tuto záložní práci přerušit. Já to poslední dobou řeším ježděním s taxíkem.
Kdybychom byli takto dlouho aktivní v Americe, kde se stačí udržet se pět let v proudu natáčení, aby si člověk z naší branže pořídil třeba benzinovou pumpu nebo hospodu a měl zajištěný příjem, byli bychom zřejmě milionáři. Ale to rozhodně nejsme.
Co dělají další lidé od vás ze skupiny?
V Gobaru je nás šest. Tři jezdíme s taxíkem, další je restaurátor historického nábytku a umělecký truhlář. Pak je tam zednický mistr, nyní stavbyvedoucí a poslední je příležitostný brigádník.
Jaký je váš vztah k Praze 3?
Jsem rodák ze trojky. Do deseti let jsem byl Žižkovák, bydleli jsme v ulici Zelenky Hajského na Ohradě. V Žižkovském divadle jsem v roce 1980 skládal první profesionální zkoušky, což tenkrát byla podmínka ministerstva kultury pro provozování historického šermu. To mimochodem nebyl vůbec špatný nápad, takové zkoušky. Něco takového dneska docela chybí.